Galerie Portyč - výstavní a prodejní galerie v Písku

icon zpět na seznam akcí

VÁCLAV ROŽÁNEK (1913 - 1994) VÝBĚR ZE SOUKROMÝCH SBÍREK

Václav Rožánek (5. 9. 1913 – 8. 5. 1994) pocházel z Písku a celý život pracoval jako strojní zámečník v továrně. Malování však věnoval denně stejně tolik času, jako profesionální výtvarníci. Své dílo konzultoval s pedagogy jako Emil Filla nebo Oldřich Smutný, který Rožánka považoval za svého nejnadanějšího a nejvýznamnějšího žáka. Také se vždy ohrazoval proti tomu, aby byl jeho dlouholetý přítel a žák Rožánek označován za amatéra. Přestože mu politická situace neumožnila příliš vystavovat, jde o velmi pilného malíře, pro něhož bylo typické použití neobvyklých materiálů, jako latex, asfaltový lak či tiskařské barvy. Jeho díla jsou ve sbírkách Prácheňského muzea v Písku, Alšovy jihočeské galerie i Národní galerie v Praze.

Výstavou obrazů Václava Rožánka v Galerii Portyč si připomínáme letošní třicáté výročí úmrtí významného píseckého malíře. Výstava prací Václava Rožánka ze soukromých sbírek představí jeho hlavy, akty, krajiny i zátiší od konce 60. let do začátku let 90., kdy zemřel. Autor měl to štěstí, že jeho malba měla po celý život, podobně jako u slavného díla Tizianova, vzestupnou kvalitu. Výstava vzhledem k rozsahu i rozmanitosti Rožánkova díla a velikosti galerie nemůže být dokonalou retrospektivou, přesto však připomene kvalitu uměleckého díla autora, které se těší stále větší oblibě a ohlasu jak u generace pamětníků, tak ještě více u generace mladé.

-

Tak jako Vladimír Boudník, byl pan Václav Rožánek trvale zaměstnán a pracoval jako strojní zámečník. Malbou se neživil, ale byla mu vším. "Belle matiére" (krásná hmota), tady doslovně nádherný materiál drsně krásné povahy hmoty v její samotvořivosti je snad nejvýstižnějším pojmenováním toho, co je pravým smyslem všech jeho syrových obrazů a výbušných kreseb. Motivy nezobrazují, ale hmotu zpřítomňují. Ve své neuhlazenosti lávové povahy jsou jedinečným objektem. Barvy mu samovolným proudem "tečou" a rozpíjejí se, navrstvené na sololitu, kartonu či plátně.

Používal levné technické prostředky: latex, emaily, asfaltový lak nebo tiskařské barvy. Vyhovovaly potřebě syrovosti, struskové podobě hmoty jeho hlav, aktů, žátiší i krajin, motivů přírodních i městských prostředí. Působí svým hutným výrazem, podaným výmluvným gestem ruky. Jsou blízké Jeanu Dubuffetovi a jeho Art brut, a přece, vedle Jana Křížka, Karla Havlíčka, paní Marie Kodovské a řady dalších, patří k nim a zároveň, stejně jako oni, je Václav Rožánek nezaměnitelný. Úplně jiný a jinak vyhraněný. Přehlížený, ale pro Karla Valtera byl nejlepším z Jihočechů. Přímočaře prostý, přirozeně skromný a malbou až umanutě posedlý, nedbal na její čistotu ani na drobnokresbu a jen výraz, silný a naléhavě zvoucí do jeho expresivně lyrické výpovědi, byl mu cílem. Nechme se vtáhnout spolu s ním, už jen v mlčení, ve výmluvném tichu beze slov.

Miroslav Koval

Zahájení výstavy se uskuteční 7. května od 17 hodin. Kurátorsky výstavu zaštítí výtvarník David Bartoň.